Jedná se opět o ten letitý starý song, kdy se železnou pravidelností media periodicky spustí a rozdmýchají vlnu protipsí hysterie na základě několika nešťastných incidentů mezi psem a člověkem. Emoce ve společnosti stoupají, média těží z pradávného strachu člověka před střetem s vyceněnými tesáky šelmy a je jen otázkou času, než se vynoří nějaký „zachránce společnosti“, politik, vládní či stranický činitel a využije atmosféry a situace ke svému zviditelnění. Navrhovaná řešení jsou si po léta podobná jako vejce vejci – rázná a tvrdá opatření, prezentovaná jako lék, který zaručí bezpečnost lidí jednou provždy a odstraní hrozbu napadání člověka psem. Návrhy mají demonstrovat rozhodnost navrhovatele, potvrdit, že jde o činitele, který je člověkem na svém místě a uchlácholit vystrašenou veřejnost. Návrhy mají společné i to, že jsou šité horkou jehlou, nekompetentními lidmi, kteří problematiku znají jen povrchně nebo vůbec ne a přesto je vydávají za společné a promyšlené dílo odborníků. Zpravidla jsou kopií zákona již uplatněného v některém jiném státě. Teprve dodatečně, až když se začne iniciovat odpor a kritika zamýšleného návrhu, začnou se shledávat dodatečné argumenty k jeho zdůvodnění a podpoře. Nezřídka se pak navrhovatelé uchylují k polopravdám, demagogii, nebo přímo k nepravdám. Veřejnost intenzivně „masírovaná“ médii se zpravidla rozštěpí na větší část, která se najednou cítí ohrožena a s návrhem více či méně aktivně souhlasí a na menšinu chovatelů psů, kteří se pomalu začínají organizovat k odporu a poukazují na neúčelnost, nevymahatelnost a nesmyslnost navrhovaných (často drastických) opatření. Pokud se ovšem milovníci psů včas nesešikují k odporu, návrh je přijat se všemi jeho důsledky a může vést až k barbarské likvidaci samotných psů. Toto se přihodilo v řadě zemí západního světa kdy přijatá drakonická opatření způsobila nesmyslnou smrt tisíců psů a bolest jejich chovatelů, aniž by bylo možno vysledovat jakýkoliv pozitivní efekt na množství incidentů mezi psem a člověkem. Teprve po několika letech uplatňování takových zákonů vlády těchto zemí začínají uznávat neúčinnost podobných pravidel a někdy i uvažují o jejich zrušení. Všechny tyto zákony vycházejí ze stejného základu – dělení psů na „nebezpečné a bezpečné“ podle původu a plemen (BSL – breed specific legislation), tedy vycházejí z „kolektivní viny plemene“. Podobnost s Norimberskými rasovými zákony Třetí Říše není náhodná.
Ale vraťme se ke dvorku našeho souseda. Začalo to přesně podle výše popsaného scénáře. V krátkém časovém sledu došlo k několika střetnutím lidí se psy, z nichž nejzávažnější bylo zabití ženy psem v obci Sucháň a napadení fotografa smečkou tří psů u Dolnej Lužnej s těžkým poraněním – ukousnutím ucha, obojí letos v srpnu. Pak už to běželo přesně podle uvedeného scénáře – veřejnost, důkladně zmasírovaná médii začala propadat hysterii a volala po nápravě, vyvstal jako obvykle rázný muž akce a započala tvorba opatření k řešení tohoto nebezpečí a uklidnění veřejnosti. Novum ve slovenském dění bylo jen to, že vůdčí osobností se stal dokonce ministr vlády a že na první verzi návrhu zákona spolupracovaly i vrcholné orgány slovenské kynologie. Vzorem návrhu se stal jeden z nejhloupějších evropských BSL zákonů z Dánska a základem byl seznam třinácti plemen, z nichž první dvě – pitbul a bandog – byly označeny jako nežádoucí, (opět se nabízí asociace s RU – Rückkehr unerwünscht?) tedy vlastně určené k likvidaci. Ostatních jedenáct plemen bylo označeno jako plemena s omezením a zpřísněním podmínek chovu. Seznam sám překvapuje svou nesmyslností a vypovídá o nekompetentnosti až s prominutím ignoranci jeho tvůrců. Navazoval také na neúspěšný návrh zákona poslance Galbavého z let 2005 a opakovaný v r. 2010. Současný prezident Slovenské kynologické jednoty Josef Jursa trval na stanovisku, že podobný zákon je potřeba, ale nyní se od spoluúčasti na tvorbě seznamu distancuje. Avšak Vladimír Piskay, člen prezídia kynologické jednoty potvrzuje spolupráci vedení Kynologické jednoty na výběru plemen do seznamu v návrhu zákona uvedených. Prohlásil: „Vybrali sa plemená, kde je väčší predpoklad, že by mohli byť ostrejšie, alebo ich povahové vlastnosti by mohli byť výraznejšie. Psy na zozname majú vrodený výraznejší temperament alebo vyššiu vzrušivosť.“ Ostatně i ředitel odboru legislativy MZ P.Ňuňuk potvrdil: “ My sme ich nevyberali, navrhla ich Slovenská kynologická jednota na základe dlhoročných skúseností.“ Seznam lze oprávněně označit za ostudu slovenské vrcholné kynologické organizace. Jen pro ilustraci nesmyslnosti seznamu – psi, kteří figurují na čele statistik napadení člověka psem jako německý ovčák, německý špic nebo rotwailer v seznamu nejsou, je tam však saarloský vlčák zatímco československý vlčák ne (jde o prakticky stejná plemena vytvořená ze stejného základu), některá z uvedených plemen jsou na Slovensku velmi vzácná a nikdy nefigurovala ve statistikách poranění člověka psem atd. Největší počet napadení je však zaviněn kříženci nejrůznějších psích plemen. Ostatně i čistokrevných plemen s potenciálem způsobit člověku závažná zranění jsou možná stovky, ale tady přece vůbec nejde o plemena psů, ale o lidi,kteří za ně zodpovídají.
Slovenská kynologická veřejnost se začala ozývat (trochu pozdě, ale přece) v námitkách různých organizací, klubů i dokonce institucí a medií jako je Slovenská Federacia Kynologov, Slovenská Komora Veterinářů, Sloboda zvierat, Kynologická revue a dalších. Pomalu se přidaly i jednotlivé chovatelské kluby psích plemen o jejichž zájem by mělo jít především a které až na čestné výjimky (Klub chovatelů teriérů a foxteriérů, Klub chovatelů asijských a ruských ovčáků a Klub chovatelů molosů reagovaly téměř okamžitě formou hromadné připomínky na slovenském Portálu právných predpisov) většinou dělaly mrtvého brouka s tím, že se jich to netýká nebo s vírou, že když budou potichu, že je to mine. Smrtelný omyl – zkušenosti ze zahraničí ukazují, že jakmile se podobný zákon dostane jako platný nástroj do rukou byrokratického aparátu, nezřídka dochází k „lidové tvořivosti“ a seznam může být libovolně vykládán, upravován a rozšiřován (opět jako příklad může sloužit Dánsko, kde bez jakýchkoliv faktů a důkazů – po třech letech uplatňování zákona neprokázaly ani studie odborných institucí jakýkoliv vliv na počet napadení člověka psem – hodlají úředníci rozšířit původní seznam třinácti plemen o dalších 18 plemen). V připomínkovém řízení pak uplatnila připomínky snad všechna slovenská ministerstva od spravedlnosti, vnitra, financí, kultury, dopravy, hospodářství, obrany, zahraničí, práce, sociálních věcí, životního prostředí, školství a vědy, zdravotnictví až po Generální prokuraturu, spolky obcí a mnohé další instituce. V obrovském množství připomínek však bohužel šlo hlavně o formální připomínky, úpravy textů, opravy atd., mezi připomínkami institucí však bylo prakticky nemožné najít to podstatné – že návrh zákona je už principiálně nesmyslný, nevymahatelná a ve svých důsledcích i nemorální. Asi se podobný příkrý odsudek mezi vrcholnými institucemi nenosí. Nebo ještě spíše instituce splnily formálně povinnost připomínek úpravami textu a detailů, aniž by pochopily o co jde. Ostatně je otázka, jestli to vůbec chápou i tvůrci návrhu. Za slovenské kynology se situaci snažila zachránit občanská iniciativa JedenMeter SK, skupina nadšenců bojujících proti této populistické zákonodárné iniciativě. V názvu mají stěžejní heslo – měřit všem stejně, tedy jeden metr pro všechny psy bez rozdílu plemene. Tato skupina na sebe vzala velmi těžký úkol a dala se do boje proti všemocnému Goliášovi byrokratického aparátu, který již dnes neváhá ve své argumentaci použít i nepravdy, aby neztratil tvář a prosadil svůj návrh, viz třeba protimluvy v prohlášeních půvabné mluvčí MZ: „Ministerstvo rotvajlera na zoznam nezaradilo, lebo za posledné roky nebol zaznamenaný jeho útok na človeka“. Přitom v každém z uplynulých pěti let figurovali rotvajleři v několika napadeních s vážnými důsledky včetně jednoho usmrcení.
Skupina Jeden MeterSK shromáždila kompletní rozbor a připomínky celého“Návrhu“až do jednotlivých bodů a vyhledala rovněž fakta ze statistik o napadení psem, o smrtelných incidentech a rovněž o četnosti fatálních událostí ve srovnání s jinou lidskou činností. Mají též ucelený přehled o situaci v jiných zemích a o tamních BSL zákonech a jejich uplatňování. Evidentně však nebylo příliš mnoho politické vůle se těmito materiály zaobírat, natož o nich třeba veřejně diskutovat. Příliš jasně by totiž vystoupila podstata problému a neužitečnost celého návrhu. Vždyť třeba za posledních deset let došlo podle oficielních statistik na Slovensku jen v důsledku napadení včelami, sršni či vosami k většímu počtu úmrtí než po napadení psem. Je sedmkráte větší statistická pravděpodobnost, že se utopíte se vlastní vaně, než že zemřete po útoku psa.
Nemám sebemenší úmysl zlehčovat tragické události incidentů napadení psem. Jsou stejně tragické jako případy domácího násilí, utýrání dětí, smrtelných neštěstí při lovu a pod. Je to ale stejně jako u ostatních neštěstí záležitost lidí a ne psů. Vždy jde o úmysl (tedy trestní čin) nebo o vědomou či nevědomou nedbalost lidí. Na potrestání lidí, kteří jsou za neštěstí odpovědni, má současná legislativa sdostatek nástrojů a jde jen o jejich důsledné využívání, aby si lidé svou odpovědnost uvědomili a zákony respektovali. Jakýkoliv likvidační seznam plemen psů bezpečnost lidí nevyřeší a způsobí jen chaos, korupci a neštěstí neprávem postižených chovatelů, zatímco těch nezodpovědných, proti kterým by měl být nový zákon namířen, se to v praxi nedotkne. Ve svých důsledcích by to mohlo vést až k vyhubení některých plemen a tím i k nenahraditelné a nezdůvodnitelné ztrátě unikátních plemen šlechtěných po staletí a ke ztrátě jejich neopakovatelného a jedinečného geofondu.
Má-li čtenář tohoto příspěvku rád zvířata a má doma psa, ať se mu podívá do očí. Oč více je v nich důvěřivosti, věrnosti a cti, o to méně takové vlastnosti mají často oči člověka, který si osobuje právo rozhodovat o jeho bytí a nebytí.
Iniciativa 1MeterSK zorganizovala v Bratislavě v úterý dne 6.listopadu protestní pochod proti chystanému zákonu. Pracovníci MZ se ovšem vyjádřili, že návrh zákona o zpřísnění chovu psů byl „politickým zadáním“, tedy měl sloužit pouze k uchlácholení emocí veřejnosti. Sám ministr ve svém krátkém komentáři po skončení pochodu na televizní kameru vyjádřil, že problém byl zrušením kategorie dvou plemen určených k likvidaci vyřešen a proto je tedy i protest těch stovek účastníků pochodu nesmyslný.
Zdá se tedy téměř jisté, že zákon bude prosazen a zdravý rozum přijde zkrátka…